Kuňka obecná
Ohrožený druh
latinsky: Bombina bombina
řád: žáby
čeleď: kuňkovití
potrava: hmyz, červi, pavouci, komáři a podobně
délka života: Průměrná délka života se v přírodě pohybuje kolem 16 – 18 let.
pohlavní dospělost: 3 rok
doba rozmnožování: květen – červenec
běžná velikost: 45-55 mm
Kuňka obecná. Je obojživelník z čeledi kuňkovití. Je ohroženým druhem žab ČR. Je nazývána také kuňka ohnivá (dříve ropucha ohnivá, žába ohnivá). Kuněk u nás žijí dva druhy: kuňka obecná a žlutobřichá. Liší se hlavně zbarvením spodní strany těla – obecná má oranžově mramorované břicho a oranžové barvy je u ní poměrně málo, kuňka žlutobřichá má mramorování žlutavé a žluti je v poměru k černé části břicha víc. Ale jsou to znaky, které mohou klamat. Oba druhy kuněk jsou si tak blízké, že se v přírodě kříží a v některých oblastech se dokonce nacházejí spíš kříženci než čisté druhy.
Vzhled
Dorůstá délky 4,5–5 cm. Tělo je zploštělé a končetiny relativně krátké. Poměr těla a hlavy je větší než 3 : 1, čenich je výrazně zaoblený. Ušní bubínek není viditelný. Dobře viditelné jsou obloukově zahnuté parotidní žlázy za okem. Oči jsou vystouplé, oční zornice srdcovitého či trojúhelníkovitého tvaru.
Kůže je charakteristicky bradavičnatá. Kožní bradavičky jsou zaoblenější a celkově spíše jemnější na pohled i na dotek oproti kuňce žlutobřiché. Na hřbetě jsou zakončeny tupě, na vrcholu s malou černou špičkou.
Zbarvení svrchní strany těla bývá proměnlivé, tmavě šedé s drobnými černými skvrnami nebo s tmavohnědými skvrnami, tmavozelené se zelenými skvrnami, někdy i trávozelené s drobnými tmavými skvrnami. Celkově bývá kuňka obecná tmavší než kuňka žlutobřichá.
Břicho je tmavé – černé až šedočerné – s typickým oranžovým, oranžovočerveným až oranžovožlutým skvrněním. Oranžová barva nepřesahuje 50 % pokrytí břicha, tmavá barva převažuje. Tmavé skvrny na břiše bývají hustě posety drobnými bílými tečkami. Kresba na břiše je u každého jedince specifická. Prsty na předních i zadních končetinách jsou zespodu tmavé.
Samci jsou menší než samice, mají mírně větší hlavu a vyvinutý párový podhrdelní rezonanční měchýřek. V době páření se jim vytvářejí černé zrohovatělé plošky na vnitřní straně předních končetin (zpravidla zasahují na první a druhý prst), tzv. svatební polštářky. Slouží samcům při páření k přichycení na těle samice v oblasti beder (amplexus inguinalis).
Pulci obou druhů kuněk mají dýchací otvor (spiraculum) na břiše. Tím se liší od pulců ostatních druhů našich žab.
Samci kuňky obecné se ozývají ve dne i v noci pomalým, pravidelným a silným houkavým kuňkáním, nosově znějícím „unk-unk-unk” (přepisováno také jako „uuh-uuh-uuh“). Hlas působí melancholicky. Volání má frekvenci nižší než 40× za minutu (na rozdíl od kuňky žlutobřiché, jejíž volání je rychlejší).
Rozšíření
V ČR byla prokázána ve 48,7 % kvadrátech síťové mapy. Poměrně souvislý výskyt z oblasti Českomoravské vrchoviny a Čech je oddělen od oblasti na severovýchodní Moravě v povodí Odry. Neobsazené čtverce na pomezí Čech a Moravy odráží spíše nedostatek údajů z těchto míst než přirozený stav výskytu. Kuňka obecná byla v ČR nejčastěji zjištěna v nadmořské výšce 158-550 m.n.m. nejvyšší lokalita výskytu leží v nadmořské výšce 732 m.
Ve světě se vyskytuje od východní poloviny Německa na západě až po jižní část Uralu. Na severu zasahuje až do jižního Švédska, na jihu do severozápadního Řecka. Je známa i z asijské části Turecka.
Způsob života a potrava
Obývá nížiny až pahorkatiny do 400 m n. m., výše se vyskytuje vzácně (výškové optimum: oblasti položené do 300 m n. m.) Nejvýše položená lokalita výskytu byla pozorována v nadmořské výšce 732 m. Preferuje otevřená slunná stanoviště, a to zejména v období rozmnožování. Mimo období rozmnožování se vyskytuje na mokřadech, loukách, pastvinách a jiné zemědělské půdě, často v mělkých kalužích na loukách, polích, okrajích lesů, loužích na cestách a v zaplavovaných místech. Vyžaduje dostatek vhodných vodních ploch, jak větších nádrží k rozmnožování, tak drobných tůní a kaluží.
Může se rozmnožovat i v dočasných vodách, ale dává přednost trvalejším vodním plochám. K rozmnožování využívá spíše větší vodní plochy s rozsáhlou vodní vegetací. Zásadní je pro ni dostatečný rozsah mělčin s hloubkou vody do 40 cm, dostatek oslunění vodní hladiny, dostatek kvalitních litorálních porostů, dostatek potravy a menší rybí obsádka. Rozmnožuje se nejčastěji v mělčinách rybníků a jezer a v různých typech tůní. Ve vodních tocích ani ve výrazně průtočných nádržích se nerozmnožuje.
Živí se bezobratlými, zejména hmyzem a jeho larvami: 56 % potravy tvoří komáři a jejich larvy, 18 % brouci, 18 % pavouci a 3 % stonožky. Ostatní bezobratlí tvoří méně než 1 % potravy. Pulci konzumují zejména řasy a vyšší rostliny, často také drobné bezobratlé živočichy. Čerstvě metamorfované žabky se živí převážně hmyzem (brouci, blanokřídlí, dvoukřídlí). Potravu uchvacuje čelistmi, neloví ji jazykem jako např. skokani a ropuchy.
Rozmnožování
Rozmnožování probíhá v mělké vodě s hustou vegetací. Místa ke kladení vajíček jsou oddělena od ostatní vodní plochy. Převážně v květnu a červnu klade samička na vodní rostliny a kameny až stovky vajíček ve shlucích. Během léta se může rozmnožovat i vícekrát. Kuňka se často zdržuje ve velkých společenstvích.
Pulci se líhnou asi po týdnu. Vývoj pulců trvá přibližně dva a půl měsíce. Žabky velké 2 cm opouštějí vodu a přezimují na souši (v dutinách, pod listím atp.). Zbarvení bříška je již zcela vyvinuté. Probouzejí se v dubnu. Ve třetím roce života jsou kuňky obecné pohlavně dospělé. Dožívají se průměrně patnácti let.
Potrava
Hmyz spadlý na hladinu, červi a jiní drobní živočichové (pakomáři, komáři, larvy vážek, apod). Svou potravu kuňka neloví jazykem jako skokani či ropuchy, ale uchvacuje ji přímo čelistmi.
