Cejn Perleťový. Menší kaprovitá ryba z příbuzenstva cejna velkého vyskytující se v dunajském povodí.

Jen málokterá ryba je tak malá, tak plochá a s tak dlouhou řitní ploutví. Už kvůli tomu ji stojí za to vidět.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 3 tvrdé paprsky a 7 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 – 4  tvrdé a 32 – 45 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 14 – 20 měkkých paprsků a břišní ploutev 1 – 2 tvrdé a 6 – 9 měkkých paprsků. V postranní čáře je 47 – 55 šupin, nad postranní čárou je 8 – 13 a pod postranní čárou 5 – 10 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• ploché tělo
• extrémně dlouhá řitní ploutev
• stříbřité zbarvení boků
• krátká tupá hlava
• spodní ústa

Cejn perleťový nepatří u nás mezi známé a široce rozšířené druhy ryb. Jako ryba dunajského povodí se vyskytuje pouze ve vodách jižní Moravy a ani tam není hojný. Poznáme ho podle krátké jakoby uťaté hlavy, na cejna poměrně nízkého těla a dlouhé řitní ploutve.Ploutve jsou ve srovnání s cejnem velkým subtilnější. Velikost šupin je podobná jako u cejna velkého, podobný cejn siný má šupiny podstatně jemnější.
V naší fauně je spíše vzácným a zajímavým druhem než rybou, která by měla hospodářský nebo sportovní význam. Pro svůj ojedinělý výskyt je i na seznamu chráněných druhů ryb.

Základní údaje:

Výskyt v ČR:

Vyskytuje se v nížinných řekách cejnového pásma a někdy i ve stojatých vodách. Areál výskytu zahrnuje východní Evropu a táhne se až ke Kaspickému moři. Na našem území se vyskytuje pouze v řekách dunajského povodí a pravidelně se s ním můžeme setkat zejména na dolním toku Moravy a Dyje.

Biologie druhu:

Jako všichni cejni se i tento druh vyskytuje především v blízkosti dna, kde hledá i svou potravu. Tu tvoří drobní živočichové – larvy pakomárů (patentky), jepic, chrostíků, muchniček a někdy i měkkýše. Vzácně konzumuje i řasy nebo plankton. Planktonní organismy najdeme hlavně v jídelníčku nejmladších ročníků.
Pohlavně dospívá ve 4. – 5. roce života, samci obvykle dříve než samice. Výtěr probíhá jednorázově v dubnu až květnu v proudech. Za výtěrem podnikají cejni perleťoví dlouhé migrace – na neregulovaných asijských řekách až stovky kilometrů. Třecím substrátem jsou nejčastěji vodní rostliny, ale jikry mohou být uloženy i na štěrkovité dno. Běžně udávaná plodnost je 7 000 – 50 000 jiker na jednu samici, vzácně snad může dosáhnout i 100 000.
Během roku žijí cejni perleťoví v malých hejnech v hlubších částech řečiště, na jaře se spojují ve větší hejna a táhnou proti proudu na trdliště, aby se po výtěru postupně vraceli zpátky. Většinou se drží pouze na hlavním toku větších řek, do menších přítoků příliš neproniká. Zkušenosti z Ruska nasvědčují tomu, že stojatá voda této rybě příliš nesvědčí a po vybudování přehrad na řekách tam tvoří cejn perleťový mnohem menší část jejich obsádky než tomu bylo na původním toku.
Na našem území tvoří tento druh jen mizivou část rybích společenstev a nemá velký význam, na východě tvoří v některých řekách i přes 10 % obsádky a byl i průmyslově loven. Dnes jeho početnost klesá.

Rozměry a růst:

Cejn perleťový je z našich cejnů nejmenší a údajů o jeho růstu je málo. Zdá se, že jedinci nad 10 let jsou vzácní. Protože tento druh není atraktivní ani pro sportovní rybáře, je jen málo údajů o velkých exemplářích.

Sportovní rybolov:

Cejn perleťový může být na lokalitách svého výskytu uloven při lovu cejnů a dalších kaprovitých ryb na plavanou či položenou , nejsnáze na drobnou živočišnou nástrahu nabídnutou v blízkosti dna. Vzhledem k tomu, že se jedná o chráněný druh, nelze jeho lov doporučit.

---

Chráněný druh !!!

---