Ježdík Žlutý

Ježdík Žlutý. Drobnější okounovitá ryba s efektním žlutozeleno – černým pruhováním vyskytující se pouze ve větších tocích v povodí Dunaje.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má ve své přední části 16 – 20 tvrdých paprsků následovaných druhou částí skládající se z 10 – 14 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev tvoří 1 – 3 tvrdé a 5 – 7 měkkých větvených paprsků, v prsní ploutvi najdeme 13 – 16 měkkých paprsků a břišní je 1 tvrdý paprsek doplněný 5 měkkými. V postranní čáře je 46 – 69 šupin, nad postranní čárou je 4 – 9 a pod postranní čárou 10 – 16 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• štíhlejší vřetenovité tělo se zašpičatělou hlavou
• výrazná hřbetní ploutev, první polovina s trny, druhou navazující polovinu podpírají měkké paprsky
• drobné tuhé a drsné šupiny
• žlutavé zbarvení těla i ploutví
• tmavé pruhy na bocích vedoucí vodorovně od hlavy k ocasu, mohou se rozpadat na jednotlivé skvrny

Ježdík žlutý je největším z ježdíků obývajících vody střední Evropy. Areál jeho výskytu je omezen na Dunaj s přítoky a několik málo dalších řek ústících do Černého moře. U nás ho, stejně jako většinu druhů typických pro povodí Dunaje, najdeme pouze v dolní Moravě a Dyji.

Je to štíhlá ryba s velmi působivým zbarvením – mnohem štíhlejší a pestřejší než ostatní druhy ježdíků (v Dunaji žije kromě u nás běžného ježdíka obecného ještě další druh – ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni) s robustním vysokým tělem). Asi nejtypičtějším znakem tohoto druhu je zbarvení boků, které na žlutozeleném podkladu nesou vodorovné tmavé pruhy. Obvykle bývají 3 – 4, vedou téměř po celé délce těla a některé se mohou rozpadat do protáhlých skvrn. Ploutve jsou stejné jako u ostatních ježdíků – hřbetní je srostlá z trnité a měkké části, trny najdeme i v břišních ploutvích a v ploutvi řitní.
Ježdík žlutý je na našem území velmi vzácným druhem, který je loven jen náhodně a nemá žádný hospodářský význam. Pro svou vzácnost byl zařazen mezi chráněné druhy živočichů.

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Pouze dolní tok Moravy (až k Hodonínu) a Dyje (kdysi po soutok se Svratkou, dnes zřejmě po hráz Novomlýnské nádrže).
Dává přednost proudícím úsekům s tvrdým dnem. Je relativně vzácný a jeho výskyt může mít sezónní charakter.
Zřejmě největší šance na setkání s touto rybkou je v úseku Dyje od splavu v Břeclavi níže.

Biologie druhu

Ve velkých tažných řekách existuje řada druhů přizpůsobených k životu v proudnici a ježdík žlutý je jedním z nich. Proudomilné druhy mají zpravidla rozdílné nároky na sílu proudu, hloubku vody a substrát dna. Ježdíkovi žlutému vyhovují hlubší výmoly a rýhy s písčitým nebo kamenitým dnem. Má rád i výmoly v ústí přítoků nebo za vodními stavbami. Není hojným druhem, pouze během migrací, zejména na jaře a snad také při přezimování dochází místy k nahromadění většího počtu jedinců.

O chování se ví málo, předpokládá se, že žije v menších hejnech, někdy i společně s dalšími druhy ryb.Jako většina ježdíků je i tento druh bentofág – tedy druh živící se tím, co mu poskytne dno. V říčních proudech tvoří jeho potravu hlavně larvy a kukly pakomárů, chrostíků a některých korýšů (např. beruška vodní). Příležitostně požírá i jikry a potěr ryb.

Dospělost nastupuje vzhledem ke krátké délce života poměrně brzy (většinou ve stáří 2 – 3 roky) a závisí spíš na dosažení určité délky. Samci dospívají obvykle při délce těla (ichtyologové měří ryby bez ocasní ploutve) 90 mm a samice 120 mm.

Výtěr probíhá od dubna do června u dna kamenitých proudů, místy i hromadně. Ve vaječnících samic byly nalezeny jikry různé velikosti, což by nasvědčovalo tomu, že se tento druh tře ve více dávkách. Počet jiker se u jedné samice pohybuje mezi 15 000 – 45 000, někteří autoři udávají nižší hodnoty.

V rybím společenstvu dunajských vod má tento druh nezastupitelné místo, ale vzhledem ke své poměrně nízké početnosti se o něm rozhodně nedá říct, že by se dal považovat za významný. Jeho maximální biomasa zjištěná v některých dunajských ramenech nepřekročila 3 kg na 1 ha (většinou byla podstatně nižší), takže celkově zřejmě tento druh nikde netvoří početně ani hmotnostně více než 1 % obsádky.

Rozměry a růst

Ježdík žlutý je považován za krátkověkou rybu, jejíž maximální stáří obvykle nepřekračuje 5 let. Na řadě lokalit je obtížné najít jedince starší 3 let.
Co se velikosti týče, běžně dorůstají ježdíci žlutí délky 15 – 20 cm při hmotnosti 40 – 80 g. Větší exempláře jsou vzácné, ale na Internetu byla před časem k vidění fotografie úlovku z břeclavského úseku Dyje a odhadem mohl mít tento jedinec 23 – 25 cm.
Asi největším ježdíkem žlutým zmiňovaným odbornou literaturou je pak samec délky 295 mm vážící 150 g ulovený 12. 11. 1987 v Dunaji v Bratislavě.

Sportovní rybolov

Ježdík žlutý by se dal lovit na drobné živočišné nástrahy na plavanou či položenou a občas tak bývá i uloven.
S ohledem na výskyt v proudnici a malé rozměry této ryby je nejpravděpodobnější dosažení úlovku pomocí feederového prutu.
Protože se jedná o chráněný druh, není záměrný lov žádoucí.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---