Karas Obecný

Karas Obecný. Hojná kaprovitá ryba s vysokým tělem obývající teplé stojaté vody a pověstná svou odolností. Opatrné braní velkých karasů dovede udělat z lovu této nepříliš atraktivní ryby napínavou záležitost.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 4 tvrdé paprsky a 13 – 21 (obvykle 14 – 19) měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 3 tvrdé a 5 – 8 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 30 – 37 šupin (nejčastěji 32 – 35).

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• vysoké ploché tělo
• velké nazlátlé šupiny
• zakulacené ploutve
• do značné míry připomíná kapra

Karas obecný je naší původní kaprovitou rybou, která se v mnohém podobá kaprovi. Je to druh obývající teplé stojaté vody často s nedostatkem kyslíku v letním i zimním období. Díky životu v nepříznivých podmínkách je karas nesmírně odolná a životaschopná ryba.

Od kapra se pozná nepřítomností vousků a drsností skřelí. Odtud pochází oblíbená finta starých rybníkářů, kteří předvádí, jak dokáží neomylně a poslepu najít jediného karase ve vaně s kapří násadou. Navíc má karas kratší a klenutější hřbetní ploutev než kapr a o poznání menší ústa. Zbarvení těchto ryb se pohybuje od krásných zlatých ryb z mělkých čistých tůní přes našedle stříbřité jedince z hlubších kalných vod až po malé tmavé karásky z vyhnívajících tůněk.
V rybničních chovech je karas považován za nežádoucí plevelnou rybu, jeho sportovní lov na udici zaujme jen některé nadšené plavačkáře jemností svých záběrů a tak je dnes karas nepříliš atraktivní rybou přežívající všude tam, kde se mu momentálně daří. Takových míst však postupně ubývá. Z některých lokalit ho navíc pomalu vytlačuje zavlečený karas stříbřitý (má větší šupiny, rovnější hřbetní ploutev a stříbrnější zbarvení).

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Tůně, rybníky, říční ramena a jiné stojaté vody na většině našeho území, zejména v nížinách. Dokáže přežít i ve vodách s minimálním obsahem kyslíku. Typickými ryze karasovými vodami jsou proto mělké zarostlé tůně, kde mnohdy ani jiné druhy ryb nemohou přežít. V tekoucích vodách je vzácnější.

Biologie druhu

Karas je rybou přizpůsobenou k životu ve stojatých nebo mírně proudících vodách. Typickými lokalitami jeho původního výskytu byly mělké často vysychající tůně v záplavovém území řek. Jako obyvatel vod tohoto typu je značně odolný vůči přehřívání vody a nízkému obsahu kyslíku. Dobře snáší i stálý zákal nebo produkty vznikající tlením organické hmoty. V některých vodách je tento druh jedinou rybou, která v nich může dlouhodobě přežívat. V takových případech vytváří početné pomalu rostoucí populace vyznačující se nízkým tělem a tmavým zbarvením. Karasi tohoto typu byli popsáni jako forma (morpha) humilis a dodnes se s nimi můžeme setkat v zahnívajících návesních rybníčcích, zanikajících tůních či ramenech řek a na podobných místech.
Potravu karasů tvoří plankton, části vyšších rostlin a detrit. Větší živočichové jsou v potravě karase vzácní.
Pohlavně dospívají karasi nejčastěji ve 3. roce života. Tření probíhá obvykle v květnu až červenci, je vícedávkové a jikry jsou kladeny na vodní rostlinstvo. Samice jich může naklást až 300 000.

Kromě toho, že je karas druhem obývajícím extrémně nehostinná stanoviště, kde představuje jeden z klíčových organismů tamního společenstva, vyskytuje se i na lokalitách s příznivějšími podmínkami, kde je potravou dravých ryb – zejména štik.

Rozměry a růst

Karas neroste příliš rychle a jen vzácně se dožívá 10 let života. Rychlost růstu je značně závislá na podmínkách. Výše zmíněná forma humilis přizpůsobená k životu v extrémně nevýhodných podmínkách, roste značně pomalu a ani nejstarší jedinci často nepřekročí hranici 15 a někdy dokonce ani 12 cm. Na velkých úživných vodách roste karas obecný rychleji a místy překračuje i délku 40 cm. Problémem poslední doby je však častá záměna tohoto druhu za karasy stříbřité, kteří dorůstají větších rozměrů a tvoří nemalou část registrovaných trofejních úlovků karase obecného z posledních let.

Sportovní rybolov

Sportovní lov karase je záležitostí rybářských začátečníků nebo nadšenců, kteří si chtějí vychutnat jeho jemné záběry. Na lokalitách s dostatkem potravy totiž velcí karasi berou skutečně jemně, sousta dlouho přemílají v tlamě a opakovaně vyplivují a při tom všem stojí prakticky bez hnutí na místě nebo se pohybují tak pomalu, že stanovit optimální okamžik pro zásek nebývá jednoduché. Lov na položenou postrádá citlivost plavané a ačkoli je také možný, není zdaleka tolik zajímavý. Přemnožené obsádky hladové formy karase jsou pak schopny poskytnout pouze ten zážitek, že rybář loví plynule jednu rybu za druhou až do omrzení.
Z výše popsaných důvodů je karas mezi sportovními rybáři znám spíše jako houževnatá nástražní rybka, která dobře snáší transport a vydrží dlouho čilá na háčku.

Možný výběr náčiní pro lov karase:

Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů – matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
Koncový návazec v rozmezí 0,08 – 0,12 mm, v případě možnosti úlovku kapra je lépe použít silnější.
Nástraha – houska, oplatek, různá těsta, kroupy, rýže, bílí červi apod. Rostlinné nástrahy jsou často úspěšnější.

Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“, pickerový prut.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,08 – 0,16 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména kapra.
Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce	Počet úlovků v %
Žádný	100 %

---