Cejn Siný

Cejn Siný. Menší druh cejna s jemným ošupením vyskytující se u nás pouze v povodí Dunaje. Každý, kdo si oblíbil lov cejnů, by si měl aspoň jednou zkusit ulovit i tento druh.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a 7 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 33 – 46 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 14 – 21 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 7 – 9 měkkých paprsků. V postranní čáře je 62 – 77 šupin, nad postranní čárou je 12 – 20 a pod postranní čárou 7 – 13 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• ploché tělo
• čistě stříbřité zbarvení boků
• nejjemnější ošupení ze všech cejnů
• krátká tupá hlava
• ústa lehce obrácená vzhůru

Cejn siný je méně známým druhem a na většině našeho území se ani ulovit nedá. Jako ryba dunajského povodí se vyskytuje pouze ve vodách jižní Moravy. V porovnání s ostatními cejny má jemnější ošupení, daleko výše postavená ústa a je ze všech cejnů nejplošší. V porovnání s cejnem velkým má delší řitní ploutev a nižší tělo.
U nás nepatří k významným druhům ryb a pouze na jižní Moravě je omezeně loven. Na rozdíl od příbuzného cejna perleťového však není tak vzácný, aby byl zařazen mezi chráněné druhy.

Základní údaje:

Výskyt v ČR:

Vyskytuje se v nížinných řekách cejnového pásma může žít i ve stojatých vodách. Na našem území se vyskytuje pouze v řekách dunajského povodí a pravidelně se s ním můžeme setkat zejména na dolním toku Moravy a Dyje. Po vybudování nádrží pod Pálavou tvoří jistou, i když ne velkou, část obsádky těchto revírů a dorůstá tu i trofejních velkostí.

Biologie druhu:

Mezi cejny je cejn siný jistou výjimkou. Už pohled na postavení jeho úst napovídá, že se jeho potrava bude od ostatních cejnů lišit. A je tomu skutečně tak. Bentické organismy tvořící u příbuzných druhů základ jejich potravy jsou v potravě cejna siného pouze doplňkem hlavní složky, kterou je plankton. V případě nutnosti je schopen živit se i rostlinnou potravou a celkové složení jeho jídelníčku se mění v závislosti na sezónní nabídce. Plankton převažuje v dobách, kdy se ho vyvine dostatečné množství. Podle některých údajů přijímá cejn siný potravu pouze za světla obvykle se dvěma maximy v ranních a večerních hodinách.
Tak jako ostatní cejni žije i tento druh v hejnech, která se společně pohybují za potravou i zimují. Na řekách si vybírá klidné hluboké úseky. Pohlavně dospívá ve 3. – 4. roce života, samci obvykle dříve než samice. Výtěr probíhá v jedné dávce obvykle během dubna až května. Za výtěrem podnikají cejni siní i kratší migrace. K výtěru dochází v pobřežní zóně s malou hloubkou vody a jikry jsou kladeny na zatopené kmeny, větve a případně i rostlinstvo. V některých řekách se ale tyto ryby vytírají i v řečišti na kamenité dno.
Počet jiker je nejčastěji 10 000 – 40 000 na jednu samici, vzácně překračuje i 100 000.
U nás není cejn siný příliš početným druhem, ale na Slovensku je v okolí Dunaje poměrně hojný a na několika lokalitách byl v minulosti vyhodnocen jako vůbec nejhojnější ryba představující kolem 40% obsádky. Na východě Evropy je místy i průmyslově loven.

Rozměry a růst:

Na našem území bylo nejvyšší zaznamenané stáří cejna siného 9 let, v Rusku byly uloveny i patnáctileté exempláře. Velikostí daleko zaostává za cejnem velkým a jen vzácně dorůstá více než 40 cm.

Sportovní rybolov:

Cejn siný může být na lokalitách svého výskytu uloven při lovu cejnů a dalších kaprovitých ryb na plavanou či položenou a vzhledem k tomu, že běžně loví plankton, může zřejmě zabírat i na nástrahy pohybující se ve vodním sloupci. Konkrétní zkušenosti s lovem tohoto druhu nebyly nikde publikovány a nelze říci, že by byl sportovními rybáři vyhledáván.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---