Všeobecně hojnější.
latinsky: Vanellus vanellus
řád: dlouhokřídlí
čeleď: kulíkovití
potrava: hmyz, larvy, části rostlin
doba rozmnožování: duben – červen
běžná velikost: 28 – 32 cm, rozpětí křídel měří 67 – 72 cm, hmotnost 0,17 – 0,3 Kg
Čejka chocholatá. Je zavalitý pták velikosti holuba, o délce těla 28–31 cm, rozpětí křídel 82–87 cm a hmotnosti 128–330 g. Zbarvení je u obou pohlaví podobné, převážně černobílé, se zeleně a nachově lesklým hřbetem a křídly a okrovými spodními krovkami ocasními. Zobák krátký, v zátylku typická úzká chocholka. Za letu se i z velké dálky pozná podle pomalého plácavého mávání zespodu bílými a shora černými křídly.
V létě se samec od samice liší delší chocholkou a sytě černým zbarvením krku a tváří (u samice s bílým skvrněním), za letu má také širší a kulatější konce křídel. V zimě mají obě pohlaví větší bílé pole pod zobákem a šupinatou kresbu na svrchní straně těla (způsobenou béžovými lemy na špičkách per). Mladý pták je podobný dospělému v zimě, má však výrazně kratší chocholku a světlé lemy per jsou u něj úplné (ne jen na špičkách per), na svrchní straně těla tak tvoří výraznější vroubkovanou kresbu.
Fotky na Google:
Rozšíření
Evropa a dále široký pás středem celé Asie. Převážně tažný druh, některé populace na jihu a západě Evropy jsou stálé. Tažné populace zimují ve Středomoří po sever Afriky.
V ČR pravidelně hnízdí na celém území do zhruba 750 m.n.m., místy (Šumava) i výše. Počty hnízdících párů se u nás silně snižují, v letech 1985-89 byly odhadnuty na 20-40 tisíc párů. Opožděná hejna u nás můžeme pozorovat vzácně až do poloviny prosince, ze zimovišť se začínají vracet od února. Ojediněle se lze s čejkou setkat i v průběhu celé zimy.
Způsob života
Pole a louky v nížinách, převážně ve vlhkých polohách. Dříve čejky hnízdily na lukách a mokřadech, na mnoha místech se však změnily v ptáky hnízdící v polích. Stalo se tak proto, aby přežily i tam, kde jsou louky na jaře vícekrát válcovány a vláčeny. Čejka není přísně vázána na vodu a spokojí se, může-li se vícekrát denně vykoupat třeba v zavlažovacím kanále. Mimoto může bez problému znovu naklást vejce, je-li její první snůška zničena. Proto je možno nacházet čerstvě vylíhla čejčí mláďata od dubna až do června.
Rozmnožování
V období toku během března předvádějí samečkové nad hnízdními koloniemi nápadné svatební lety, při nichž sviští křídly, křičí „kjuvít“ a dělají poloviční přemety. V letu lze odlišit samečky od samiček podle širších konců křídel. Sameček však toká i na zemi. Zajímavá je příprava hnízdní kotlinky. Sameček přitom naznačuje její přípravu tím, že podklesne na paty a tlačí hrudí do kotlinky trávu. Pak symbolicky přehazuje hnízdní materiál, tj. stébla a kamínky, přes hřbet směrem k hnízdní jamce. Na počátku páření se ptáci navzájem mnohokrát klanějí a přitom komíhají bílými ocasy.
Čejka chocholatá hnízdí časně. Ve většině oblastí sedí na 4 vejcích ptáci už od poloviny března. Oba rodiče se přitom střídají a přepadne-li je pozdní sněžení, nechají se na hnízdě zasněžit. Čejky hnízdí většinou v řídkých koloniích, v nichž leží jednotlivá hnízda navzájem vzdálena asi 50 m. Na rozdíl od ptáků, které jejich zbarvení dobře maskuje, odkrádají se nápadné čejky už při sebemenším vyrušení daleko od hnízda a spoléhají se na to. že jsou barevně zamaskována jejich vejce.
Dříve byla čejčí vejce sbírána a prodávána jako delikatesa. Jako pták širých rovin nesnáší čejka v blízkosti hnízda jakoukoli vyvýšeninu.
Když se zhruba po 26 denním sezení vyklubou z vajec mláďata, mění se chování starých ptáků vůči vetřelcům. Obletují je s hlasitým křikem a zastrašují je nálety. Účastní se toho všichni staří ptáci v kolonii – v tom je vlastně biologický smysl tohoto způsobu hnízdění. Na varovný křik rodičů mláďata vyběhnou z hnízda a strnou na místě, takže je nelze dík jejich maskovacímu zbarvení od okolí rozeznat. Když nebezpečí pomine a mláďata běhají, svítí bílá skvrna na jejich šíji a informuje rodiče, kde se nacházejí.
Noci a chladné období tráví čejčata většinou zakrytá peřím samice. Ta vodí s oblibou mladé na první požnuté louky, kde se lehčeji pohybují než ve vysoké trávě, husté pro ně jako prales. Jakmile mladí ptáci dovedou létat – většinou už v červnu – opouštějí čejky hnízdiště a podnikají tahy na bahnité břehy rybníků a jezer, kde v hejnu přečkávají léto. Až do podzimu poznáme mladé ptáky podle nápadně krátké chocholky. Před zimou se čejky uchylují do okolí Středozemního moře, mnohé však přezimují i severně od Alp.
Potrava
Potravu tvoří hlavně hmyz a jeho larvy, dále pavouci, korýši, měkkýši a jiní drobní živočichové, v nepatrné míře též části rostlin.
