Ježdík Obecný

Ježdík Obecný. Drobná pestrá rybka podobná okounu běžná v mnoha našich vodách. Většina rybářů přicházejících do styku s ježdíky v nich nejčastěji vidí dobrou nástražní rybku. Kdo je ale mohl pozorovat v akváriu, možná zjistil, že jsou to nevšední stvoření s osobitým půvabem.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 10 – 17 tvrdých paprsků a 10 – 16 měkkých větvených paprsků, které tvoří opticky oddělenou část, řitní ploutev má 1 – 3 tvrdé a 4 – 9 měkkých větvených paprsků, v prsní ploutvi je 11 – 16 měkkých paprsků a v břišní 1 tvrdý a 5 měkkých. V postranní čáře je 33 – 46 šupin, nad postranní čárou je 5 – 8 a pod postranní čárou 10 – 14 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• výrazná hřbetní ploutev tvořená ze dvou zřetelně odlišených polovin srostlých do jednoho celku, první polovina je s trny, ve druhé jsou jen měkké paprsky
• tělo je relativně vysoké, přibližně jako u okouna
• drobné tuhé a drsné šupiny
• zbarvení v zelených, šedých a nažloutlých odstínech a vždy bez pruhů – jen drobné tmavé skvrnky
• ústa nejsou úplně malá, ale podstatně menší než u okouna nebo candáta

Ježdík obecný obývá značnou část Evropy a Asie včetně velké části Sibiře. Najdeme ho spíše v chladnějších oblastech. Jedná se o drobnou pestře zbarvenou rybku běžnou v dolních tocích řek a některých údolních nádržích. V povodí Dunaje žijí další dva příbuzné druhy – ježdík žlutý, pronikající občas i na naše území a ježdík dunajský, se kterým se u nás nesetkáme. Na většině našeho území tak nehrozí, že bychom si mohli splést s některým příbuzným druhem. Možná se poněkud podobá okounovi, ale jeho tělo postrádá pruhy a na ploutvích nenajdeme jakoukoli stopu červeného nebo oranžového zbarvení. Celkově je ježdík zbarven do zelena s tmavým hřbetem a modravými odlesky.

Po těle jsou ve velkém počtu rozmístěny drobnější tmavé skvrny a rovněž ploutve jsou skvrnité. Hřbetní ploutve splynuly v jediný celek, jehož přední část je vybavena ostrými trny, zatímco zadní podpírají měkké větvené paprsky. Další trny vznikly přeměnou prvních paprsků břišních ploutví a řitní ploutve a ostrý hrot najdeme i na zadním výběžku skřelové kosti. V ohrožení se ježdík prohne do oblouku, vztyčí ploutve, odchlípí skřele a udělá ze sebe obtížně uchopitelný objekt plný do stran trčících hrotů. Bohužel mu toto obranné chování proti větším predátorům vodní říše příliš nepomáhá a ježdík je oblíbenou kořistí zejména candátů.

Hospodářský význam ježdíka je malý. Zejména je významnou složkou potravy dravých ryb, je proto využíván i jako nástražní rybka a příležitostně je i konzumován. Na chovných rybnících se někdy dovede přemnožit, ale nestává se to příliš často.

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Tekoucí i stojaté vody na většině našeho území, zejména v nížinách a středních polohách. V řekách hlavně na dolních tocích. Velmi hojný je v některých údolních nádržích (např. Orlík).

Biologie druhu

Ježdík obecný je rybou spíše dolních toků řek, dovede ale žít i ve vodách stojatých a zejména v některých údolních nádržích je poměrně početným druhem. Vyhovují mu místa s tvrdším buď písčitým nebo kamenitým dnem, pokud možno mimo hlavní proud.
Podobně jako jiné příbuzné ryby z čeledi okounovitých se i ježdíci sdružují v hejna často složená z ryb různého věku. Obvykle se pohybují v hlubších partiích u dna a za šera vyjíždějí ke břehům za potravou. Ačkoli jsou ježdíci zvláště zjara a na podzim aktivní celý den, nejčilejší jsou zřejmě v době soumraku a v noci.

Mladší ježdíci se živí převážně planktonem, ale s rostoucím věkem se stále více orientují na bentickou potravu – tedy na organismy žijící na dně. Podle lokality, kde žijí a ročního období tak v jejich potravě mohou převládat larvy pakomárů nebo muchniček, blešivci, někteří měkkýši, rybí jikry a u starších jedinců i potěr ryb.
Pohlavní dospělosti dosahuje ježdík obvykle ve druhém, někdy až ve třetím roce života. Jikry jsou kladeny v několika dávkách na dno, někdy na kameny a písek, jindy na kořeny nebo i na vodní rostlinstvo.

Počet jiker se v různých částech areálu rozšíření zřejmě dost podstatně liší, protože různí autoři uvádějí velmi rozdílné hodnoty. V našich podmínkách to bude pravděpodobně 1 000 až 6 000, někdy i víc, z území Ruska jsou udávány i hodnoty v řádu desetitisíců.
Význam ježdíka je v některých (zejména tekoucích) vodách nepatrný, ale v mnoha údolních nádržích je významnou složkou potravy dravců a požíráním jiker i potravní konkurencí je schopen ovlivňovat početnost jiných druhů ryb.

Rozměry a růst

Ježdík je krátkověká pomalu rostoucí ryba, která se u nás dožívá nejvýš 6 let, jen z několika lokalit na našem území známe i sedmileté exempláře a z Dyje dokonce osmileté. Na území Ruska byli zaznamenáni dokonce jedinci ve stáří 10 – 11 let. Díky vyššímu věku i rychlejšímu tempu růstu dorůstá ježdík zejména na západní Sibiři mnohem větších rozměrů než u nás, vzácně prý i přes 30 cm.

Sportovní rybolov

Ježdíci se nejčastěji loví do čeřínku, ale není problém je ulovit s jemnějším náčiním na plavanou nebo položenou na drobnější živočišné nástrahy. Zejména se osvědčily menší žížaly a někdy i bílí červi.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---