Lín Obecný

Lín Obecný. Středně velká zelenavá ryba s jemnými šupinami pokrytými silnou vrstvou slizu. Žije v zarostlých stojatých vodách na celém našem území. Zelený lín je oblíbenou rybou plavačkářů ať už pro svou osobitou krásu nebo pro kouzlo jemných záběrů.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 4 tvrdé paprsky a  6 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 – 4 tvrdé a 5 – 8 měkkých větvených paprsků a v břišní ploutvi jsou 2 tvrdé a 8 – 9 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 89 – 111 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• zelené zbarvení boků
• velmi drobné šupiny
• zakulacené ploutve
• načervenalá duhovka oka

Rybí obsádka zarostlých stojatých vod nebývá příliš pestrá. Z několika málo našich původních ryb, které toto prostředí vyhledávají, bychom sotva našli typičtější druh než je lín obecný. Jeho existence je s bohatými porosty vodního rostlinstva nerozlučně spjata a ačkoli ho díky vysazování najdeme v různých typech vod, dá se říci, že mimo mělké prohřáté a zarostlé vody spíše jen přežívá. Jako všechny kaprovité ryby má lín sedm v jeho případě zaoblených ploutví, požerákové zuby a co se potravy týče, dal by se označit za všežravce se sklonem upřednostňovat drobnou živočišnou potavu. Kolem úst bychom našli jeden pár vousků.

S poznáním lína většinou nemá problém ani nerybář, protože kombinace zeleného zbarvení boků, jemných hluboko vrostlých šupin a smutných načervenalých očí prakticky neumožňuje záměnu s jiným druhem. U sportovních rybářů je lín oblíben pro svou krásu, osobité kouzlo a také pro jeho maso, které je považováno za velmi chutné. Pouze fakt, že nedorůstá výraznějších rozměrů, snižuje hodnotu lína v očích těch rybářů, kteří se za každou cenu musí chlubit velkými úlovky.

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Vyskytuje se ve stojatých a mírně tekoucích vodách na celém našem území, zejména v nížinách. Upřednostňuje zarostlé mělké vody a je nenáročný na množství kyslíku. Je chován v rybnících, obývá mělké údolní nádrže a v hlubokých se stahuje alespoň do prohřátých zátok s výskytem vodních porostů. Vysazuje se také do tekoucích vod, často i takových, kde ani nemusí najít vhodné podmínky. V současnosti u nás není mnoho míst, kde by byl skutečně hojný, ale relativně početný je zatím v Polabí a na jižní Moravě. Rekordní líni pocházeli např. z ÚN Rozkoš nebo z nádrží pod Pálavou. Díky vysazování nebo úniku z rybníků při povodni může být krátkodobě hojný kdekoli.

Biologie druhu

Lín obecný je druhem, který je extrémně přizpůsoben k životu v mělkých zarostlých vodách. S tím souvisí jeho odolnost vůči nedostatku kyslíku, schopnost přežívat zimu pod tlustým ledovým krunýřem zahrabaný v bahně nejhlubší části tůně a podobné chování za letních veder, kdy upadá do stavu jakési netečnosti nebo se rovněž zahrabe.
Jedná se o stálou stanovištní rybu žijící v blízkosti dna a maskující se jak zbarvením, tak svým pomalým plynulým pohybem. Jeho hlavním predátorem bývá štika, která na rozdíl od většiny ostatních dravců v zarostlých mělkých vodách výborně prosperuje. A právě v hustých porostech dokáže být lín natolik nenápadný, že pozornosti dravců do značné míry uniká.

Líni žijí většinou samotářsky nebo v malých skupinkách. Ačkoli vytvářejí stabilní populace, jen málokde jsou skutečně početní a většinou pak velmi pomalu rostou. Pohybují se nade dnem nebo mezi rostlinami a hledají larvy pakomárů, vodní plže a další bezobratlé. Na místech, kde je ho dostatek, je důležitou složkou potravy línů i hrubší plankton – perloočky a buchanky. Větší jedinci si doplňují jídelníček i rostlinnou potravou, zejména pak, je-li snadno dostupná – například při přikrmování ryb v rybnících nebo při zakrmování ze strany sportovních rybářů.
Na řekách jsou za zvýšené vody oblíbenou potravou línů žížaly, které jsou i úspěšnou nástrahou při lovu tohoto druhu na udici.

Pohlaví línů lze snadno rozeznat. Ve věku asi 15 měsíců zesílí a zároveň se zakřiví první paprsek břišních ploutví u samců. Jejich délka dosahuje až k řitnímu otvoru nebo za něj. Břišní ploutve samic jsou subtilnější a kratší.
Pohlavní dospělosti dosahují obě pohlaví někdy už ve třetím, ale častěji ve čtvrtém roce života. Výtěr probíhá v závislosti na teplotě vody, která musí překročit 18°C. Výtěr je dávkový a probíhá ve dvou až třech vlnách. Může k němu dojít už v květnu, ale často daleko později a v nepříznivých letech se může protáhnout až do srpna.

Před výtěrem tvoří líni hejna, z nichž se vydělují menší skupinky 2 – 3 ryb, které se společně vytírají na vodní rostlinstvo. Počet jiker od jedné samice se jako u většiny kaprovitých ryb pohybuje v řádech desetitisíců až statisíců. U samice o hmotnosti 1,83 kg pocházející z ÚN Lipno byl odhadnut počet jiker na 607 000 jiker.
Ačkoli je lín velmi odolnou rybou, nedá se říci, že by vytvářel početné populace a v našich vodách výborně prosperoval. Možná jeho stavy klesají v důsledku masového vysazování kapra, možná se při stávajícím rybářském tlaku nestačí populace línů obnovovat. Každopádně se jedná o druh, kterému by měla být věnována vyšší pozornost než dosud.

Rozměry a růst

Lín by se dal označit za středněvěkou rybu, která málokdy dosahuje stáří 10 let. Rychlost růstu velmi závisí na podmínkách a je celkem jasné, že lín nejlépe prospívá v místech s dostatkem potravy jako jsou chovné rybníky a některé údolní nádrže, zatímco v malých hladových tůňkách nebo i v některých proudnějších řekách jsou přírůstky nepatrné. V zahraničí (zejména v západní Evropě) jsou známy i větší úlovky lína než z našeho území. Souvisí to zřejmě s vyrovnanějším oceánským klimatem, v němž mohou být líni aktivní po větší část roku.

Sportovní rybolov

Lín má mezi našimi rybami zvláštní postavení. Mnozí rybáři ho milují, pro jiné je příliš malou a neatraktivní rybou a navíc se jedná o druh, který má jen okrajový význam při soutěžním rybolovu libovolnou technikou. Přesto je posezení v zátoce zarostlé stulíky a obklopené rákosím v očekávání nimravých záběrů línů neopakovatelným rybářským zážitkem. Klasickým způsobem lovu lína vždy bude plavaná, ale stejně dobře ho lze lovit i na položenou. Ojedinělé záběry při použití dalších technik (včetně přívlače) jsou příliš vzácné na to, abychom se o úlovek lína těmito způsoby pokoušeli.

Jistým problémem při výběru náčiní pro lov lína je skutečnost, že přes všechnu snahu často zabírá víc kaprů než línů a je třeba to zohlednit. Sám o sobě lov lína žádné speciální náčiní nevyžaduje.

Možný výběr náčiní pro lov lína

Plavaná: Matchový prut nebo jakýkoli delší lehčí prut, na velmi zarostlých místech s nutností silového zdolávání i lehčí kaprový prut.
Koncový návazec v rozmezí 0,12 – 0,22 mm.
Nástraha – všechny druhy žížal, bílí červi, houska, různá těsta.

Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu – příliš na něm nezáleží, feeder kategorie „light“, v hustých porostech a v místech výskytu kaprů i silnější.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,14 – 0,25 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru kapra.
Nástraha – všechny druhy žížal, bílí červi, houska, různá těsta, kukuřice, těstoviny, měkčí drobnější boilies.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce	Počet úlovků v %
Couvající	50 %
Narůstající	28,57 %
Úplněk	7,14 %
Žádný	14,29 %

---