Střevlička Východní

Střevlička Východní. Drobná stříbrná rybka zavlečená na naše území z původního areálu v povodí amuru. Jedná se o velmi přizpůsobivý druh s tendencí přemnožovat se. V posledních letech se rychle rozšířila na velké části našeho území. Početný výskyt střevličky východní není důvodem k radosti ani pro majitele produkčních rybníků ani pro sportovní rybáře.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 2 – 3 tvrdých paprsků a 7 měkkých rozvětvených, řitní ploutev 2 tvrdé a 6 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev má 1 tvrdý a 11 – 14 měkkých paprsků a břišní ploutev 1 – 2 tvrdé a 7 měkkých paprsků. V postranní čáře je 34 – 38 šupin.

Požerákové zuby jsou jednořadé (vzorec 5 – 5).

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• střední ústa poměrně zvláštního tvaru
• tmavý pruh na bocích
• výrazná kresba šupin (jsou navíc abnormálně velké)
• lehce zakulacené ploutve

Střevlička východní je rychle se šířící rybou, která si na rozdíl od našich původních druhů dodnes zaslouží přívlastek plevelná. Z původního areálu v povodí Amuru a v zemích jihovýchodní Asie se rozšířila do Evropy s plůdkem býložravých ryb – amura a tolstolobika.

Přímo na naše území dorazila se zásilkami plůdku těchto ryb v letech 1981 – 2 a bleskově se začala šířit. Navzdory snaze rybníkářů potlačit její výskyt se dnes rozšířila téměř na celé území naší republiky včetně sportovních revírů.

Vzhledově se jedná o celkem pohlednou stříbrnou rybku s tmavším pruhem na bocích a malou nezaměnitelně tvarovanou okrouhlou tlamkou. Má mírně vypouklé ploutve a ve srovnání s potěrem našich ryb relativně velké šupiny.

Pomineme-li její hospodářský význam v roli škůdce, pak je celkem ochotně lovena dravými rybami a využívána jako nepříliš oblíbená nástražní rybka.

Základní údaje

Výskyt v ČR

Vyskytuje se ve stojatých a mírně tekoucích vodách na celém našem území. Nejvíce jí vyhovují mělké stojaté vody, z nichž často vytlačuje naši původní slunku. Najdeme ji ve všech rybničních oblastech v počtu, který odráží momentální výsledky boje rybníkářů proti přemnožování tohoto druhu. Ve sportovních revírech obvykle uniká pozornosti.

Biologie druhu

Po svém zavlečení na naše území se střevlička šířila především v rybničních soustavách ať už přenosem plůdku, stokami nebo její jikry mohli roznášet i ptáci. Rybničními stokami se dostala i do řek. Stejně jako ve své domovině jí nejvíc vyhovují stojaté mělké vody, pokud možno s porosty vodních rostlin. Na rozdíl od naší slunky, která obývá podobná stanoviště, tíhne střevlička spíše k životu u dna, kde se pohybuje v hejnech.

Dravci (např. okoun, štika, candát) tento druh sice loví, ale nijak ho nepreferují a i ve své domovině je střevlička méně častou kořistí dravých ryb než by odpovídalo hojnosti jejího výskytu. Potrava střevličky je různorodá. U dospělých jedinců v ní převládá bentos (organismy dna) doplněný planktonem a příležitostně jikrami ryb.

a sama o sobě je rozmnožování tohoto druhu. Do jisté míry připomíná rozmnožování naší slunky, protože i zde se samec stará o jikry a aktivně je chrání až do vylíhnutí. Rozdíl je ve třecím substrátu – střevličky se vytírají na očištěný povrch kamenů, větví apod. Jikry jsou srovnány v jakýchsi pruzích. Po objevení druhu v Evropě nějakou dobu trvalo, než se rozmnožovací chování ustálilo.

Dnes začíná tření obvykle v dubnu až květnu a pokračuje v několika dávkách až do pozdního léta. Samice však uvolňuje jikry postupně a najednou jich uvolní jen několik desítek. V umělých podmínkách byla samice v patřičném období schopna naklást takovou dávku každý den. Jeden samec se tak obvykle vytírá s několika samicemi a zřejmě i jednotlivé samice svěřují své jikry do opatrování většímu počtu samců. Celková plodnost během sezóny je 2 000 – 5 000 jiker na samici.

Popsané rozmnožovací chování má jednu výhodu – prakticky nezávisle na průběhu počasí a dalších vlivech dochází k rozmnožování druhu nepřetržitě v průběhu velké části roku. Díky tomu střevlička dokáže početně předčit a následně potlačit konkurenční druhy na lokalitě se společným výskytem. Zároveň k tomu přispívá i poměrně rychlý růst v prvním období života. Ten se následně zpomalí, protože rybky jsou už ve 2. roce života dospělé a většinu energie investují do rozmnožování.

Odolnost, potravní přizpůsobivost a snadné rozmnožování tohoto druhu jsou dobrými předpoklady pro chov v akváriu. Pokud se o to pokusíte, můžete zaslechnout zajímavé cvakavé zvuky, které tyto rybky vydávají při konzumaci potravy.

Rozměry a růst

Střevlička je výrazně krátkověká ryba, většinu populací tvoří jedinci ve stáří 1+ a 2+, případně tohoroční potěr. I to nahrává střevličkám při jejich úspěšném tažení našimi rybníky. Maximálního stáří kolem 5 let se na mnoha lokalitách žádný jedinec ani nedožije. Proto také střevlička nedorůstá větších rozměrů, ačkoli v prvních týdnech či měsících života roste jen nepatrně pomaleji než plůdek mnoha daleko větších kaprovitých ryb. Zajímavé je, že samci rostou mírně rychleji. Zřejmě to souvisí s jejich rolí ochránců jiker.

Sportovní rybolov

Pro sportovní rybáře má střevlička význam maximálně jako nástražní rybka. Ani v této roli není příliš oblíbena. Mnozí rybáři ji odmítají s tím, že počet záběrů na střevličku je výrazně nižší než v případě nastražení našich druhů, na některých vodách však tato skutečnost není příliš znát.

Střevličky není problém ulovit ani na udici. Na nástrahu doslova útočí a na dlouhé vteřiny stápí splávek větší než jsou samy, problém je jen s jemností háčku, který by se měl vejít do jejich drobné tlamky. Zájemců o lov tohoto druhu ale nejspíš nebude mnoho. Spíš je třeba vědět o tom, že tento druh je při své nepatrné velikosti vyvolávat nádherné, dotažené, ale s běžným náčiním téměř nesekatelné záběry.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---