Bolen Dravý

Bolen Dravý. Jediná skutečně dravá kaprovitá ryba žijící na našem území. Dorůstá poměrně velkých rozměrů a je známá svým aktivním způsobem lovu v horní části vodního sloupce. Přes svůj razantní způsob lovu je bolen velmi opatrný a opakované úlovky této ryby jsou výsadou zkušenějších rybářů.

Útoky lovících bolenů na hejna ouklejí nebo potěru jsou typickou letní kulisou mnoha našich údolních nádrží nebo širších řek.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a  7 – 9 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 11 – 15 měkkých větvených paprsků, v prsní ploutvi je 1 tvrdý a 13 – 18 měkkých větvených paprsků a v břišní ploutvi jsou 2 tvrdé a 8 – 9 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 63 – 78 šupin (obvykle 66 – 72), nad čárou je 10 – 12 řad šupin a pod ní 6 – 8 řad šupin.

Požerákové zuby jsou vysoké a tenké, porovnání s jimými kaprovitými rybami velmi subtilní. POkud jde o stavbu, jsou dvouřadé a většinou mají vzorec 3.5 – 5.3 (vnější řada 3, vnitřní 5 zubů a protější strana totéž).

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• protáhlé mírně zploštělé tělo
• stříbrné zbarvení boků ve stylu „bílá ryba“
• tmavé ostře zašpičatělé ploutve, u mladších kusů mohou být ploutve na spodku těla naoranžovělé
• hřbetní a řitní ploutev jsou mírně vykrojené
• extrémně velká tlama s horním postavením
• dolní čelist končí hrbolem zapadajícím do horní čelisti

Bolen dravý byl typickou rybou středních toků našich řek, kde obýval zejména členité proudy, podjezí a podobná místa. Po ustálení obsádky většiny údolních nádrží v nich i tento druh našel svoje místo a tak se dnes místy výskytu největších bolenů staly právětyto vody. Na řekách poklesly stavy bolena v 70. letech 20. století díky znečištění, ale v současnosti se situace lepší a na mnoha místech je bolen opět hojný a dokonce se tu a tam mluví i o přemnožení.

Bolen o sobě dává nejvíce vědět v letním období, kdy menší hejna nebo osamocené exempláře projíždějí těsně pod hladinou a podnikají hlučné nájezdy na hejna potěru nebo ouklejí. Prudké údery, stříkání vody a desítky rybek rozletující se na všechny strany – to je typický bolení útok. Tělo ryby se při něm objevuje až na hladině a často se diskutuje o tom, jak vlastně bolení útok vypadá z pohledu útočící ryby. Sporné je zejména to, zda bolen k dezorientaci nebo dokonce k omráčení rybek využívá údery ocasu. Ve většině útoků tomu tak není, ale v některých případech se to zcela vyloučit nedá.
Při lovu se bolen aktivně pohybuje, urazí často i poměrně velkou vzdálenost a na řekách lze někdy pozorovat, že lovící ryba projíždí určitou trasu. Na údolních nádržích loví boleni často v blízkosti břehu a na svých projížďkách nezřídka kopírují jeho průběh.
V chladnější části roku se boleni zdržují v blízkosti dna a jsou mnohem méně nápadní a hůře ulovitelní.
Ze sportovního hlediska je bolen atraktivní rybou, kterou si oblíbili zejména milovníci přívlače a muškaření. Opatrný bolen není slepě útočícím dravcem a jeho ulovení vyžaduje nenápadnost, jemné náčiní a dokonalou prezentaci nástrah. To platí zejména pro lov na stojatých vodách. V proudných úsecích pod jezy nemá ryba tak dokonalou kontrolu nad situací a splete se snáz.

Základní údaje:

Výskyt v ČR:

Vyskytuje se v parmovém a někdy i cejnovém pásmu našich řek, údolních nádržích a větších tůních nebo pískovnách. Někde je relativně vzácný, jinde celkem běžný. Běžně se vyskytuje na všech velkých údolních nádržích, kde dorůstá i trofejních rozměrů. Hojný je například v řekách jižní Moravy nebo na Orlíku.

Biologie druhu:

Prostorná tlama bolena postrádá zuby, jako všechny kaprovité ryby má ale požerákové zuby za posledním žaberním obloukem. Jsou tenké, štíhlé a celkově jemnější než požerákové zuby kapra či tlouště.
Bolen je druh ryby preferující pohyb ve vodním sloupci. Kořist loví aktivně – vyhledává ji a pronásleduje. Pohybuje se rychle a urazí velkou vzdálenost. Díky tomu spotřebuje na kilogram přírůstku daleko více potravy než ze zálohy lovící štika a při hygienických testech často vykazuje jeho maso nejvyšší obsah škodlivin ze všech našich ryb. Nejedná se o žádné alarmující hodnoty, ale je to logický důsledek velké spotřeby energie a následně i potravy způsobený aktivním stylem života. Bolen díky své pohyblivosti a schopnosti efektivně lovit dokáže na lokalitách, kde se přemnoží, částečně potlačit stavy ostatních dravých ryb. Do značné míry mu v tom většinou napomáhají sami sportovní rybáři, pro něž je tento druh méně atraktivní než ostatní dravci.
Potrava bolena se mění během života od planktonu přes bezobratlé až nakonec převládnou drobnější rybky doplňované suchozemským hmyzem, případně dalšími vodními organismy. Přesto si bolen jako kaprovitá ryba uchovává určitou míru všežravosti, což dokládají například časté úlovky bolena na kusy pečiva z hladiny.
Mladší boleni rádi tvoří hejna a ještě jedinci kolem 60 cm se dají na údolních nádržích zastihnout ve skupinách. Velké kusy žijí samotářsky. Přesto ale dochází často k nahromadění mnoha bolenů všech velikostí, ať už na trdlištích, pod jezy a peřejemi nebo v zátokách přehrad bohatých na potěr.
Bolen pohlavně dospívá ve věku 3 až 5 let a tře se v dubnu až květnu. V chladném roce se toto období může posunout až do června. Vybírá si mělké proudy s kamenitým dnem a ryby z přehrad často migrují kvůli tření do přítoků. Na stojaté vodě se bolen bez velkých problémů vytírá na písčité či kamenité dno nebo na potopené větve. Jako všechny kaprovité ryby je poměrně plodný a jikernačka má v závislosti na svých rozměrech 50 000 – 400 000 jiker. Kromě přirozeného výtěru byl zvládnut i výtěr umělý a roček bolena je běžně vysazován.

Rozměry a růst:

Růst bolena je velmi proměnlivý – zatímco v optimálních podmínkách roste překvapivě rychle a může ve 3. roce života překročit hranici 40 cm, na menších říčkách s nedostatkem potravy roste jen o málo rychleji než jelec tloušť.
Protože se nedožívá zvlášť vysokého věku – maximum udávané z našich vod je 13 let (reálně možných je snad i 15 – 16 let), vyrůstají velké exempláře pravidelně jen na rozlehlých úživných vodách, dnes obvykle v údolních nádržích. Rekordní bolen z našeho území měl být uloven v pražském úseku Vltavy v roce 1916 a při více než metrové délce vážit 14,2 kg. V posledních letech nebyl úlovek kolem 1 m evidován, ale podle tvrzení některých rybářů minimálně k setkáním s takovými exempláři občas dochází.

Sportovní rybolov:

Bolena je možné lovit na živou i mrtvou rybku, ale nejrozšířenějšími způsoby lovu této ryby jsou přívlač a muškaření. Vzhledem k běžné nutnosti lovit v blízkosti hladiny se v minulosti objevila celá řada ryze „bolenových“ nástrah. Dají se mezi ně počítat různá bolenová peříčka či olůvka, vláčecí mušky apod. Dnes jsou nejpopulárnějšími bolenovými nástrahami menší rotační třpytky a voblery, rychle se šíří lov na gumové nástrahy a místy lze pozorovat i návrat k někdejší klasice – péřovým nástrahám a těžkým štíhlým olůvkům, pilkříkům či plandavkám.
Při muškaření zabere bolen na suchou i mokrou mušku – může být i větších rozměrů, větší jedinci pravděpodobně upřednostní strímra.
Obecně se hodně mluví o bolení opatrnosti a každý lovec bolenů ví, že zejména na klidnější vodě to nejsou plané řeči. O čem se obecně tolik neví, je fakt, že na boleny lze úspěšně vláčet i v noci, třebaže úlovků asi nebude mnoho.
Poněkud netypickým způsobem lovu bolena je i plavaná s bílými červy nebo i houskou na háčku a lov na pečivo z hladiny. Zpravidla sice berou spíše menší jedinci, ale není výjimkou ani záběr pořádného kusu.

Možný výběr náčiní pro lov bolena:

Plavaná: Matchový prut nebo bolonézka – pokud možno spíš výkonnější. Při lovu na rybku i silnější pruty.
Koncový návazec v rozmezí 0,12 – 0,20 mm.
Nástraha – rybka, hmyz, bílí červi, houska, oplatek, …

Položená: Lov bolenů na položenou není nic nemožného, nejlépe se provozuje za pomoci feederového prutu s akcí „medium“ a s nastraženou mrtvou rybkou na delším návazci.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,16 – 0,20 mm. Lze nasadit i silnější průměry vlasce – hlavně kvůli možnosti záběru jiných druhů ryb nebo při lovu v silném proudu apod.

Muškaření: Delší prut 270 až 305 cm, výkonnější pruty hlavně při strímrování, jinak je nutné rozhodovat se podle místních podmínek a velikosti očekávaného úlovku.
Návazce 0,12 – 0,25 mm.
Větší suché i mokré mušky, strímry a trubičkové mušky.

Přívlač: Obvykle nejvíc vyhovuje delší lehčí prut – délka 270 cm i víc, odhozová hmotnost může být i pod 10 g u speciálů na ultralehkou přívlač, pro lov jedinců kolem 80 cm je lepší volbou prut stavěný na odhazování nástrah o hmotnosti 5 – 20 g nebo i 10 – 30 g.
Vlasec může mít průměr od 0,12 mm při ultralehkém vláčení až po mírně extrémních 0,25 mm pro lov velkých jedinců v proudu.
Z navijáků vyhovují nejlépe větší modely s vyšším převodovým poměrem kvůli dlouhým hodům a rychlému vedení nástrahy v horních vrstvách vodního sloupce.
Nástrahy: Menší rotačky, štíhlejší voblery až do 13 cm, štíhlé plandavky, gumové nástrahy a nástrahy z peří, drobné pilkříky a tvarovaná olůvka s trojháčkem (neslouží v žádném případě k podsekávání!)

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce	Počet úlovků v %
Couvající	7,14 %
Narůstající	50 %
Úplněk	21,43 %
Žádný	21,43 %

---