Rosnička zelená

Rosničky zelené byly dříve hojným druhem. Lidé si je brali domů, protože věřili, že umí předpovídat počasí. Rosnička zelená patří určitě mezi naše nejkrásnější žáby. Dnes je bohužel těžké se s ní potkat. V současnosti díky ničení jejich přirozeného prostředí patří mezi silně ohrožené druhy.

Fotky na Google:

Vzhled

Snadno rozpoznatelná, jasně zelená žabka s tmavým proužkem, který se táhne od nosního otvoru přes oko a dále přes celou délku těla až na konec trupu, kde končí tento pruh jako jakási klička. Délka maximálně 48 mm. Hmotnost samečků jen okolo 8-9 g a samiček okolo 11 g. Vrchní strana těla je lesklá a jednotně zelená. Za normálních okolností je zbarvena hráškově zeleně, má ovšem schopnost barvoměny, takže zbarvení může přecházet v šedé, hnědé až žluté. Své zbarvení přizpůsobuje zbarvení podkladu. Břišní strana je bělavo-žlutá až šedá, mírně skvrnitá. Vyskytují se i rosničky světle hnědé, olivově zelené až černavé a okrově zbarvené, které si toto zbarvení uchovávají po delší dobu. Zorničky očí jsou oválné. Má štíhlé zeleně zbarvené končetiny s prsty zakončenými charakteristickými kruhovitými přísavkami a mezi prsty mají krátkou plovací blánu. Samička má hrdelní oblast světlou a hladkou. Sameček jí má žlutohnědou, řasnatou (splasklý zvukový měchýřek). Při skřehotání sameček rezonátor nafukuje. Hlas rosniček je velmi nápadný a slyšitelný až na stovky metrů. Ozývat se začínají od soumraku a zní to jako „kre – kre – kre – kre – kre – kre“, večer a v noci se ozývají většinou sborově (pak zní spíše „ge – ge – ge – ge – ge – ge“;). V době rozmnožování narůstají samcům na palcích malé mozoly. Rosničky jsou známé svou jedovatostí, ale jed rosničky zelené pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží.

Způsob života a potrava

Rosnička zelená je především noční živočich. Často však bývá aktivní i ve dne. Je typickou šplhavou žábou, která tráví většinu života nízko nebo vysoko ve slunných křovinatých a stromovitých porostech, v listnatých hájích a na močálech. Většinou poblíž vodních ploch. Ale někdy ji najdeme i docela daleko od vody, vodu vyhledává v květnu, kdy probíhá páření. Díky přísavkám dokáže šplhat i po hladkém povrchu či kolmých stěnách. Její zploštělý tvar těla jí umožňuje pevně přilnout břichem k podkladu. Nohy umí složit k tělu a přizpůsobit barvu těla podkladu. Pak je snadno k přehlédnutí. Umí také dobře skákat. Upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m.n.m. a výskyt rozmnožujících se populací jen výjimečně přesahuje výšku 650 m.n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m.n.m. Přezimují na dně stojatých vod nebo zahrabány v různých norách a děrách v zemi. Přezimování trvá od začátku října do konce března až začátku dubna. Živí se drobným létajícím hmyzem, pavouky a jinými bezobratlými živočichy. Kořisti se často zmocňují skokem, při polykání kořisti si pomáhá předníma nohama, na patře má rosnička zuby. Pulci se živí nálevníky a drobným planktonem, poté přijímají jakoukoli živočišnou potravu, kterou jsou schopni pozřít.

Rozmnožování

Rosnička zelená dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve věku jednoho roku. Dospělci se páří s příchodem dubna, kdy své partnerky samci lákají výrazným skřehotáním a vrtivými pohyby. Páření začíná ihned po přilákání samice a jelikož bývá samec menší, lehá si na záda samice. Samice vajíčka kladou obvykle dvakrát do roka.

Samice vajíčka klade většinou během května, nejdříve, ale to je velice výjimečné, na konci března. Vajíčka jsou spojena v chumáče, které jsou velké zhruba jako vlašské ořechy a bývají nakladeny v porostech vodních rostlin na mělčinách. V jednom chomáči je obvykle 10 až 50 vajíček. Vrcholek každého vajíčka, které dosahuje zhruba 1,5–2 mm, je hnědý, dolní část pak žlutavě bílá. Po nakladení se vajíčka seřadí do skupinových řad, přičemž se část snůšky dostane do řady spodní.

Doba, po kterou se vajíčka vyvíjejí, závisí na teplotě vody. Vajíčka umístěná v druhé, spodní řadě se vyvíjejí podstatně pomaleji než vajíčka umístěná těsně pod hladinou, kde jsou vystavena přímému slunečnímu svitu

---