Slepýš křehký
Silně ohrožený druh
latinsky: Anguis fragilis
řád: šupinatí
čeleď: slepýšovití
potrava: hlavně žížaly, pavouci, slimáci, mnohonožky či pavouci
délka života: v přírodě 20 – 30 let
pohlavní dospělost: ve věku 3 až 5 let
doba rozmnožování: červenec – srpen
běžná velikost: 25 – 45 cm
Tento druh ještěra, někdy mylně považován za hada, je nezasvěcenými preventivně vybíjen, což je absolutně nesmyslný krok. Jednak z důvodu jeho neškodnosti, nejčastěji totiž požírá žížaly, slimáky, pavouky a hmyz. Za další bychom si měli uvědomit, že zabitím slepýše se vystavujeme sankcím, protože je legislativně chráněn jako silně ohrožený druh.
Fotky na Google:
Vzhled
Slepýš křehký je ještěrka bez nohou, která může dosahovat délky až 50 centimetrů. Má malou, poměrně vysokou hlavu, která je tupě zakončená. Od protáhlého trupu je téměř neoddělená. Po celé délce hřbetu se táhnou dva pruhy větších šupin. Šedá až bronzová barva dává slepýšovi vyniknout. Částečně se odlišuje vzhled samečků a samiček. Samičky, stejně jako mláďata mají na hřbetě úzký hnědě zbarvený proužek. Stejné pruhy se pak objevují i na jejich bocích. Zespoda jsou samice tmavohnědé, někdy dokonce až černé. Slepýš-samec má hřbet i boky bez barevně odlišeného pruhování. Pouze na břiše je patrný tmavý proužek. Někteří samčí jedinci mohou mít na hřbetě a na bocích světle modré skvrnky.
Rozšíření
Známé jsou dva poddruhy slepýše křehkého. Jeden z nich, Anguis fragilis fragilis, se hojně vyskytuje takřka v celé Evropě a severní Africe. V Evropě neobydluje oblasti Irska, Krymu, jihu Španělska, většinou není k nalezení na středomořských ostrovech, ve Skandinávii a v Laponsku. Druhý, Anguis fragilis colchicus, je hojný především v jihovýchodní Evropě, na Kavkaze a v Íránu. Sporadicky ho můžeme najít i na jihovýchodní Moravě, běžnější je na Slovensku. Na území České republiky je rozšířen hlavně mezi nadmořskými výškami 400-700 metrů. Nalézt ho můžeme jak v nížinách, tak v horských oblastech nad 1000 metrů n.m.
Způsob života a potrava
Slepýš křehký je věrný svému stanovišti, proto ho můžeme na témže místě potkávat i několik let. Převážně však žije skrytě a to i díky svému pomalému pohybu. Vyhledává vlhčí místa. Na zimu se ukrývá často do kompostů na zahrádkách, přebývá ve vyhnilých pařezech nebo zimuje v norách hlodavců, skalních škvírách, kamenitých sutích nebo dokonce na odpadních skládkách. Zimu přečká ve společnosti svých druhů případně jiných zástupců plazů nebo obojživelníků. Přes zimu hybernuje, tj. ukládá se k zimnímu spánku.
Slepýši loví v noci. Aktivní jsou především časně zrána a za soumraku nebo po teplých deštích, kdy hledá potravu. Narazit na něj můžeme ale i přes den, a to od jara do podzimu. Většinou se ale přes den ukrývá, především v mechu a pod kameny. Jako potrava mu poslouží hlavně žížaly, pavouci, slimáci, mnohonožky či pavouci. Pochutnává si také na různých druzích hmyzu a především na larvách, hlavně na motýlích housenkách.
Rozmnožování
Slepýš dosahuje pohlavní dospělosti během 3. až 5. roku života. Již od dubna zahajují páření, ale jen v nížinách. S nadmořskou výškou se čas k páření posouvá k letním měsícům a především se zkracuje, omezuje se jen na teplejší období roku. Slepýši jsou vejcoživorodí, cizím slovem ovoviviparie (vejcoživorodost). To znamená, že vejce se zárodky mladých jedinců se vyvíjí v těle matky a ti se líhnou těsně před porodem, během něj a nebo těsně po jeho skončení. Gravidní (březí) jsou samice 2 měsíce. V tomto období je můžeme běžně zahlédnout při slunění. Běžně mívá jedna samice 5-25 mladých.
Mláďata jsou 7-9 centimetrů dlouhá. Na svět se z vejce dostávají krouživými pohyby.
