Skokan zelený
Kriticky ohrožený druh
latinsky: Pelophylax esculentus
řád: žáby
čeleď: skokanovití
potrava: převážně různí bezobratlí
délka života: v přírodě 8 – 10 let
pohlavní dospělost: ve 3 roce života
doba rozmnožování: květen – červen
běžná velikost: 10 – 12 cm
Skokan zelený je nejběžnější ze skupiny tzv. „zelených skokanů“. Jeho základní zbarvení má nejčastěji různé odstíny zelené barvy, ale může být i nahnědlý. Středem hřbetu se u některých jedinců táhne světlý podélný pruh. Obzvláště v zadní třetině mívá tmavé skvrny, které jsou i na bocích a nohou. Na zadních nohou a bocích má žluté zabarvení. Břicho je většinou světlé beze skvrn, nebo jsou přítomné v dolní třetině. Rezonátory samců jsou světlé šedé. Patní hrbolek je vyšší, ale nepravidelně okrouhlý a bývá světlý, často s tmavší základnou. Dorůstá velikosti až 10 cm.
Fotky na Google:
Vzhled
Skokan zelený vznikl křížením skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae). Typické pro něj je, že tvoří přechod mezi rodičovskými druhy, jejichž křížením vznikl. Skokan zelený je například menší než skokan skřehotavý, ale větší než skokan krátkonohý. Samci dorůstají velikosti 8,5 cm; samice až 10 cm. Zbarvením je podobný skokanu krátkonohému. Oči mají tmavě hnědou duhovku, v období páření se však samicím mění na žlutou či žlutohnědou a samcům na zelenožlutou až světle hnědožlutou. Má viditelné ušní bubínky a samci mají rezonanční měchýřky, tzv. rezonátory, a to našedlé barvy. Patní hrbol je nepříliš vysoký, ale zřetelný a asymetrický. Lýtko je stejně dlouhé jako stehno. Na palcích předních končetin jsou patrné pářicí mozoly.
Určování je velmi složité. Také jednotlivé typy kříženců se od sebe velice liší. Některé formy jsou podobné více skokanu skřehotavému, jiné stojí uprostřed a další jsou velice podobné skokanu krátkonohému.
Rozšíření
Areál rozšíření zahrnuje Evropu od atlantického pobřeží severozápadní Francie po střední Povolží. Na severu zasahuje do Dánska, jižního Švédska a v Ruska k Finskému zálivu. Na jihu zasahuje do severní Itálie a na sever Balkánu zhruba v okolí toku Dunaje. Udává se jeho výskyt ještě v 700 m n. m.
Způsob života a potrava
Jako pro všechny skokany jsou i pro skokana zeleného vedle štíhlého těla příznačné dlouhé zadní končetiny, které slouží k plavání i ke skákání. Tato ostražitá žába tráví hodně času ve skrytu husté vegetace na březích vod, kde čeká na potravu, a pokud se nechováte náležitě opatrně, uslyšíte pouze žblunknutí, jak dlouhým skokem zmizí pod hladinou.
Skokan zelený je typicky vodní žábou, neboť se ve vodě či v jejím bezprostředním okolí zdržuje po celý rok, nikde jinde ho nezastihnete. V zimě zalézá ke dnu do bahna, kde ve stavu strnulosti přečká i mrazivé období.
Zjara o sobě dávají skokani zelení vědět nápadným hlasem, kterému se běžně říká skřehotání. Nese se do daleka, neboť ho zesilují dva rezonanční bubínky, které se skokanům nafukují v koutcích úst. Jak je patrné i ze zvukové nahrávky, skřehotání je vysloveně záležitost společenská – jakmile se ozve jeden skokan, přidávají se k němu postupně další, až je z toho úplný chór. Od hladiny rybníka se ozývá v poledne i v podvečer, zvláště pilně skokani skřehotají za pěkného počasí. Samci si skřehotáním vyznačují své teritorium a případné vetřelce téhož druhu – ve vodě i na břehu – ze své blízkosti odhánějí.
Potrava dospělých skokanů je úměrná jejich velikosti – běžně loví hmyz a jiné drobné živočichy, které najde na břehu nebo ve vodě, ale v útrobách největších skokanů byly nalezeny i zbytky menších ryb a drobných hlodavců.
Rozmnožování
Rozmnožování se často účastní i samci skokana zeleného. Například populace v Poodří tvořená pouze samci využívá k rozmnožování samic skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus). Z jiných studií je zase známo, že hybridogenní systém je u skokanů zelených „neúplný“, říká se, že tzv. netěsní. Během vzniku pohlavních buněk totiž občas dojde k rekombinaci („prohození“) jedné části genomu otce s genomem matky, čímž se přece jen může otec podílet na genetickém materiálu svých budoucích vnuků. Další raritou je fakt, že skokan zelený se někdy může rozmnožovat i sám, rozuměj bez svých rodičovských druhů. V některých evropských severních a západních populacích totiž produkují skokani zelení haploidní i diploidní gamety a jejich různou kombinací mohou opět vzniknout skokani zelení s různou ploidií. V populacích skokanů zelených se často vyskytnou různé triploidní formy, tedy jedinci se třemi sadami chromozomů.
K rozmnožování dochází v květnu a jedna samice může naklást až 10 000 vajíček ve velkých shlucích, které záhy klesají ke dnu. Za příznivého počasí se z nich už po 7 dnech vylíhnou drobní pulci. Jejich úplný vývoj trvá 3 až 4 měsíce a občas se stává, že některý pulec přeměnu v žábu do zimy nestihne a přezimuje, na jaře pak dosáhne úctyhodné velikosti až 9 cm.
