Není ohrožen

latinsky: Arvicola terrestris

řád: hlodavci
čeleď: hrabošovití
potrava: především tráva, rostliny a jejich kořínky
délka života: ve volné přírodě asi 5 měsíců. V zajetí asi 3,5 roku
pohlavní dospělost: v 8. týdnu
doba rozmnožování: březen – říjen

běžná velikost: 12 – 23 cm, 60 – 300 g

Hryzec vodní.  Je hlodavec z čeledi hrabošovití. V Česku je to běžný druh, z našich hrabošů největší.

Fotky tohoto savce na Google:

Vzhled

Hryzec vodní má velmi hustou srst, která je šedá, hnědá nebo černá na horní straně těla. Naopak na spodní straně těla bývá tmavě šedá až bílá. Srst má měkkou a rozcuchanou. Jeho tělíčko je zavalité. Mladí hryzci se rodí slepí a holí. Hryzec se snadno pozná podle exkrementů, které odkládá na vyhrazené místo, nejčastěji na kraji revíru. Exkrementy mají válcovitý tvar, jsou asi deset milimetrů dlouhé a bývají zbarveny světle zeleně.

Na březích, v sítí nebo v ostřici můžeme najít jeho vyběhané cestičky a tu a tam i takzvané krmné lavičky. Jsou to místa, kde hryzec zanechává zbytky svých hostin, překousaná stébla, lodyhy a listy různých drobných rostlin. Dorůstá do délky cca 12 – 23 cm. Ocas bývá dlouhý 7 – 11 cm a hmotnost hryzce je zhruba od 60 do 300 g. Je zajímavé, že hryzci vodní žijící na loukách a v lesích jsou skoro o polovinu menší než hryzci u řek, jezer a u močálů.

Rozšíření

V Evropě je rozšířen po celém území s výjimkou jižních částí Francie, Portugalska, Španělska a Řecka. V Asii se vyskytuje až po západ a sever.

Způsob života a potrava

Hryzec vodní je aktivní ve dne i v noci. Jeho potravou jsou především trávy a ve vodě rostoucí rostliny. Jídelníček obsahuje mimo jiné i větvičky, pupeny, kořínky (velmi rád požírá jabloně) a spadané plody. Zelené části nejrůznějších pobřežních rostlin tvoří osmdesát procent jeho potravy, zbylých dvacet sestává z různých oddenků a kořenů. V zimě se podíl podzemních částí rostlin v potravě zvyšuje. Na evropské pevnině dochází vždy po úrodných letech k přemnožení hryzců. Tehdy hryzci dokážou způsobit obrovské škody na zemědělských plochách. Poté následuje pokles stavu populace a k dalšímu vzrůstu dojde až při nadbytku potravy. Tento rytmus se opakuje každé tři až čtyři roky.

Hryzec vodní má pevně stanovené teritorium, které se u samců obvykle táhne v délce 130 metrů podél břehu, u samic je poněkud menší. Samec si značí své území, zvláště v době rozmnožování, výměškem z bočních žláz. Sekret vylučuje na tlapky nohou a při chůzi ho roznáší po zemi. Hryzec hrabe rozsáhlé systémy nor s hnízdem a zásobárnami. Vyhrabanou hlínu vrší do plochých hromádek. Vchody, ústící do břehů, jsou často pod úrovní hladiny. Je znamenitý plavec a potápěč, s přestávkami je aktivní v noci, maximální aktivity dosahuje ráno. Když je hryzec pod vodou pronásledován nějakým nepřítelem, například vydrou, zvíří ze dna bahno, které vytvoří nepřehledný mrak, a hryzec tak snadno uprchne. Hryzci nevytvářejí větší kolonie. Jedinci, kteří nevyhledávají vodu, žijí častěji v rodinných skupinách.

Hryzci žijí zpravidla ve stavbách, které si budují v hustě zarostlých březích pomalu tekoucích řek a jiných vodních toků nebo v březích rybníků a malých potůčků s trvalým stavem vody. Zastihneme je také v pahorkatinách a na horách. Budují si kulovité hnízdo z trávy či jiného rostlinného materiálu. Mohou si také vybudovat hnízdo na naplaveném dřevu nebo na plovoucích rostlinách. Někdy si také stavějí malou plošinku z trávy a větviček v křovinách. V Kanadě a USA žije druh Arvicola richardsoni na potocích nebo rybnících. Ve střední Evropě a ve východní části svého výskytu žije hryzec vodní podobným způsobem jako krtek. Určitá populace hryzce nežije v bezprostřední blízkosti vody, ale v lesnatých krajích, na loukách a v obilných polích.

Rozmnožování

Doba rozmnožování začíná podle povětrnostních podmínek v březnu nebo v dubnu a trvá po celé léto až do začátku zimy. Samičky mají tři až pět vrhů v jednom roce. V některých případech se mohou mláďata z prvního vrhu již na konci léta sama rozmnožovat, obvykle mívají v takovém případě mláďata dvě. Délka březosti je 20 – 22 dnů, starší dospělá samice vrhá až jedenáct mláďat. Za tři dny jim narůstá srst, v devíti dnech otevírají oči. Po čtrnácti dnech je mládě zcela osrstěné. Jakmile opustí hnízdo, mláďata i jejich rodiče se rozcházejí.

Ochrana

V Rusku je loven pro svou kožešinu. Ve střední Evropě je na některých místech považován za škůdce v zemědělství. I když se v posledních letech snížil jeho výskyt, není pravděpodobné, že by byl ohrožen vyhubením.

Info

1. Ocas je kulatého průřezu, pokrytý řídkou srstí
2. V létě žije v jednoduchých norách v blízkosti vody, před kterým často kouše
3. Vyhrabaná zemina z nory v různých velikostech a vzdálenostech od sebe
4. Stopy podobné hraboši , ale větší: 6-8 cm délka kroku, ocas délka značky 7-10 cm
5. V létě si pochutnává na šťavnaté vodní vegetaci
6. V oblastech, krmení jsou pozůstatky rostlin, tzv krmné stoly
7. V zimě se živí hlavně oddenky, hlízami a cibulemi, povrch je téměř pryč. Často  žvýká šťavnaté kůry stromů

Škody

Obydlí ( Nora ) atd…